Blogův krteček na Blog.cz

HA! Tak jsem po dlouhé době vyrazila na procházku po večerních Pečkách a okolí. Měla jsem celkem náročný školovací den a navíc jsem si MUSELA :-P psát s jedním nejmenovaným kolegou, který si ze mě pořád dělá srandu, tak jsem prostě potřebovala vyvenčit.

Obula jsem botky samochodky a vystartovala. Gunnhilda mi k tomu hezky zpívala, takže jsem se dostala do té správné nočněprocházkové nálady.

A co nestalo... Když jsem vypochodovala z města od všech těch lamp a světel a zasněně jsem pozorovala noční oblohu, nemohla jsem si nevšimnout zvláštního obrázku.. Prostě si představte, že jsem objevila nové (osmdesátédeváté) souhvězdí Krtečkova lopatička. Nachází se skoro hned pod Kassiopeiou, skládá se z 8, resp. 9 hvězd a je to nejkrásnější souhvězdí ze všech.

Máte prosím vás někdo kontakt na někoho, kdo zapisuje do Velké knihy souhvězdí? Já bych mu to potřebovala říct...

Mí milí zvířecí přátelé,

přišel pátek a s ním další prodloužená tanečních kurzů v Nymburce. A co se nestalo... V hlavách krtčí a howadí urodilo se opět řádků pár... Sice jsme si na to museli sednout k hasičům do Stříkačky, ale myslím, že i tentokrát se podařilo ;) Ačkoli musím říci, že ke konci už je to dost surrealismus (nikdy nezklame)... Takže inžojujte to :)

Kozel a opice (A co já?)

Jdu si takhle panelovou silnicí,

kráčím tmou vstříc další opici.

Jede mi v ústrety na hřbetu Kozlím -

- půjde to po dobrým anebo po zlým...

Taneční další za sebou mám,

stál jsem tam zase jak idiot sám.

Proč musím točiti,

když bych chtěl tančiti?

Ještě, že opice náruč svou nabízí,

s Kozlikem na stole ku tanci vybízí.

Na věčné časy jsme tím poutem svázáni,

opice, Kozel a já - totální nachcání.

A tak jdu tou panelovou silnicí

bez tance, zato však s pořádnou opicí.

A teď mi dochází, že jsme nevymysleli názvy k těm dalším básním, Jirkoooooo!!!! Oukej, to neva, nechám to jako soutěž - kdo vymyslí nejlepší názvy, vyhraje třeba lízátko :)

(2)

Na zahrádce vyrostla nám

tuze zvláštní kytka.

Hned jak jsme ji uviděli,

musela být pitka.

Samou radost přináší nám

tahle skvělá bylina,

říkáme ji Becherovka -

- kamarádka do splína.

Máme v plánu vypěstovat

ještě jednu rostlinu,

hořká bude po Fernetu,

sladká bude po vínu.

Už nemyslim,

už mě to nebaví,

bolí mě mozek,

rostlina naše

tohle vše napraví

a m(n)ě podvozek...

Další báseň majinko mimo rytmus, ale přesto dokonalá (vymyslel Howado sám)..

(3)

Kreslím si tu srdíčka

jak nějaká puberťačka.

Dám si ještě jednu rundu,

ráno zbyde jenom sračka.

(Ale to je fakt pravda)

(4)

Krtek k stolu usedl,

objednal si pívo,

hnedle si však uprdl

a už bylo živo.

(Anebo spíš mrtvo.)

(Ale to se nerýmuje)

(Venku trošku pofukuje)

(Ale ne od krtka)

(Páč to neni mrdka)

(To teda ne!)

(A jo!)

(A s chlebem a bez chleba)

(Dalšího panáka ne třeba)

OU JÉ

BÉÉ

Byl tu Ovec

a příde zas

a DOST!

(5)

Co to tu skřípe, co to tu vrzá?

Leje jak z konve a krtek .... (mimo rytmus!)

(Ale to neni pravda)

Myslí jen na jedno

NE

Alejo myslí, myslí

A krtek na kole jahody veze

(6)

Kdo tohle pochopí, má u mě flašku,

včera jsem potkala na Pečkách smažku.

A ta mi ukradla tašku,

v kteréž měla jsem tu flašku,

ale v ní jenom nějakou splašku,

to zas budu mít ráno sračku...

(Ale to je fakt pravda)

Po dlouholetém váhání jsem se rozhodla uveřejnit svoji první (a bohužel ne poslední - viz. "Zoo na plese") povídku. Mno... povídku... Jedná se o jakýsi výtvor, který vznikl na podzim roku 2006 v přednáškové aule 104 budovy VŠE na Jižním Městě, kde každý čtvrtek od 16:15 do 19:30 (s přestávkou od 17:45 do 18:00) probíhal "spirituální" kurz 2PR101, tedy Právo.

Nějakým nedopatřením jsem se tedy dostala na tuto přednášku (donutila mě Ivanka) a zatímco ostatní bedlivě sledovali dění za katedrou, já něvěděla coby... I tuhle mě napadla spásná myšlenka. Napíšu povídku! A nebude to ledajaká povídka! Bude to povídka o obchodním právu (o němž pan docent zrovna hodil řeč).

Inu začala jsem psát... ...hroznou pí*ovinu..., která se posléze zvrtla v surrealistický žblebt (víte, jak já si libuju v tomto směru :) :P). Je fakt, že jsem se dosti nachechtala, ale Ivanka mé potěšení nesdílela. Po přečtení naprosto vážným tónem prohlásila, že bych si měla zajít k psychiatrovi...

Místo pana doktora jsem ale navštívila své přátele v Sadské a Zvěřínci. Těm se mé umění zalíbilo (též se zajíkali slzami :) nebo spíš zajíkaly, páč se smály jen Kamča, Marťa a Janička) a já jsem dnes - ač několik let statečně odolávajíc - konečně podlehla jejich neustálému naléhání. (Předminulý týden v pátek u Králíčka: Krtek: "Už jsem dlouho nic nenapsala na blog." Kamča: "Tak tam dej tu surrealistickou povídku." Krtek: "Oukej.")

Nuže přeji vám hezkého čtení (ale myslim, že dojdete sotva do půlky :P) a nezapomeňte mi napsat koment :) Schválně - přiznejte se, kdo se odvážil dočíst to až do konce :)

Co je to obchodní právo? To je taková věc, když chci si koupiti krtka v obchodě, tak na to musim mít to právo, protože, když ho nemám, nemůžu si krtka koupit, tudíž nemám ani to obchodní právo. Pokud ovšem právo mám, krtka si koupit mohu - uspokojím tak svou krtčí potřebu. Na druhou stranu - z vlastnictví obchodního práva pro mne plyne jistá povinnost -a to povinnost tohoto koupeného krtka živit a starat se o něj - této povinnosti obchodní se říká... V určitých případech se ovšem mohu obrátit na Občanský zákoník (např. když koupím krtka bez lopatičky či bez kalhotek), který mě zbavuje obchodní povinnosti - krtek se stává méněcenným, tudíž se o něj nemusím starat. Musíme ale říci, že náš krtek za své "postižení" nemůže, měl by tedy být (v případě neživení majitelem) odškodněn - a to vymyslel císař Karel II. (který nám mimo jiné vyčítá Temelín) - krtkovi budou ušity kalhotky (natrháme len, namočíme, usušíme, čáp ho rozláme, ježek načeše, borůvky obarví, pavoučci usoukají vlákno, mravenci utkaj plátno, rak ho nastříhá a rákosníček ušije kalhotky), popřípadě mu bude vyrobena funkční lopatička. Pokud se tento postižený a následně odškodněný krtek rozhodne kopat metro, nepotřebuje k tomu písemné svolení svého majitele (jak by tomu bylo v případě "nepoškozeného", a tím pádem živeného krtka), jeho start v podnikání ovšem bude složitější neboť služby "postiženého" krtka nejsou tak často využívány. Na druhou stranu poptávka po metru v posledních letech roste, tudíž se situace a tedy i životní úroveň krtků postupně zlepšuje. Ovšem... Je nutné dodat, že si soused nemůže vzít jablko bez dovolení (zakazují mu to sousedská práva) a je tedy 17:03, což ale způsobí vesmírný kolaps, a já tím pádem nemohu jíti zítra na angličtinu. Z toho vyplývá, že krtek své metro nevykope neboť je nepřímo úměrně závislý na červeném telefonu, ale já jsem se pořádně nevyčůrala... Takže... Je tu docela dost světla, čímž se dostáváme k definici kruhem, což je vidět v našich tvářích. Ale na naši zahrádku nám nikdo nesmí vlézt ani si vzít staré gumáky, protože mu to nedovolí jeho ego, i když je s tím srozuměn i státní úředník z ministerstva kultury. Ptal se tedy, jak je možné, že sbor zkouší jen 4 lidi, čímž napodoboval již zmíněný červený telefon. Nastal nám nejkardinálnější způsob. Vánoce do toho začaly požírat své brýle, a tím se celý systém zhroutil. Naštěstí v Pečkách otevřeli Eden, zjevil se Buddha a ukázal nám své vázané extrémy a za páté 104e. Pan Schumman byl po roce 90 restituční shon, ale žádnou lišku nechytil, protože ptáček zapomněl zazpívat, a tím pádem se skončilo vlastnické právo, neboť jsme ho zežrali. A jednoho dne přijdeme a budeme tam mít prach, všechno ostatní je relativní, pokud ovšem neuvažujeme zelený telefon. V tomto případě musíme odečíst b od p, ale už to nebude tak vtipné, jenže by mi ta věc měla být vrácena.

Hola hej, mí zvířecí přátelé, krtek se probudil z letního spánku!

Ano, je to tak, léto jsem strávila ve snách a ještě teď trochu zasněně klimbám, ale už bylo na čase se probudit (a čelit podzimní realitě)! Takže tady mě máte! Kočička mě ostříhala, Howado mi zaplatilo a tobě, Ann Christinne, děkuju za kalhotky :) (a podprsenku)...

Ale vážně. Jak jistě víte, jsem krtek pracovitá a když zrovna nevrtám metro nebo nereju zahrádku (či neléčim myšku z nemocí), osuju v Praze v růžovém domečku. Je to tam moc príma, samá zvířátka a vubec... :) Ovšem občas ještě s Howadem zabzučíme do Nymburka, kde se prťata učej tančit a krom posmívání je také kamerujeme, aby na to mládí měla nějaké vzpomínky (než je utopěj v alkoholu). A kdo mě dobře znáte, víte také, že jsem tvor vrtivý a rádotrsající, což v kombinaci s nemohoucností hnouti se z místa slyšíce tóny romantické rumby, hopsajícího jiveu či vášnivého tanga (oukej, to nehráli, ale hodí se to, ne?) vyvolává poněkud stístněné krtčí pocity...

A tak se dnes přihodilo,

že v hlavě mé se urodilo (už je to tu zas :P)

slov pár, o něž poděliti s vámi bych se chtěla.

Jen kdybych se rozpomněla...

A DOST! Jasně, že si to pamatuju, ale tohle mě prostě teď napadlo :) (Jsem přesvědčená, že mi do tý coly něco nalili... a Žakelýně do benzínu taky - když při blikání rozsvěcí dálkáče...) Ale už! (Nebo ještě ne?) Kuš, babo, kuš!

Kdepak je ten muž,

co líbal rtů mých růž?

Kdy za packu mě chytí? Už?

Snad dám mu brzo na krk nůž...

Ale kvůli tomuhle sem nepíšu! Chci vám totiž ukázat, co moje smutná šiška vymyslela. Takže bez dalších rýmů a šprýmů vám představuji novodobou krtčí (a zhowadělou) poezii :)

Duše má pláče,

srdce mé krvácí,

když oči mé uzří

ten zkurvenej parket!

A já za kamerou stojím

a nic s tím nenadělám,

své boky nerozvlním,

jen vlhké slzy roním.

Že se na to nevyseru...

A to je vše :) Dobrou, děti!